Remogeus

Sníh popadávajíce z oblohy Dopadá lehce na hroby Mrtví pod ním sní svůj sen Jenž nemůže býti ukraden Ve smrti jsou všichni stejní Bohatí, chudí, či snad černí Sní věčně, ty zmrzlá těla, Nad kterými duše zanevřela Budou snít dál, kdo to ví? Nikdo z nich to již nepoví

Slunce mi zakrylo svou tvář Však já k němu nic necítím Necítím nic, bolest ni zášť Neb já žiji životem upířím Den není i když smrtí mou Však mé síly fungují slaběji Já má raději jít nocí temnou Kdy mohu zabíjet, a to miluji Neboj se, děvče mnou získané Bolest, tu neucítíš více Až se zakousnu a krev vytryskne Chlad ti zamrazí tvé líce Však i slabinu m&aac